8. Sekce historických věd

 

 

8.1 Slezsko v časech raného středověku

     Prakticky první moderní syntéza nejstarších slezských dějin z perspektivy české medievistiky a historiografie přináší rovněž obsáhlou kapitolu o historii Slezska v období od počátků raného středověku po zahájení zásadních strukturálních změn ve 13. století. Autorský kolektiv vychází z kombinace důležitých pramenů písemných, hmotných (architektura) a archeologických, kde také archeologické odkryvy ústavu v posledních letech umožnily významně doplnit a modifikovat dosavadní historické interpretace. Týká se to jak období budování primárních společenských struktur v 6.–8. století (hradiště Víno), tak rozvinutých kmenových okrsků 9. a počátku 10. století, za pokračující konsolidace a zahušťování osídlení, s vysokým počtem fortifikací jako místních mocenských a sakrálně-kultovních center (na 125 lokalit). Právě tehdy je navíc možné sledovat kulturní i mocenskou expanzi státu moravských Mojmírovců od jihu do domácího slezského milieu (hradiště Chotěbuz-Podobora, jednotlivé hroby či nekropole v Hradci nad Opavou, Stěbořicích a Malých Hošticích).

Spolupracující subjekt: Slezská universita, Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i.

Antonín, R. – Kouřil, P. – Prix, D.: Slezsko v časech raného středověku. In: Jirásek, Z. (ed.): Slezsko v dějinách českého státu. Od pravěku do roku 1490. Nakladatelství Lidové novin, Praha 2012, s. 95–163

 

Slovanské hradisko Chotěbuz-Podobora u Českého Těšína. Hypotetická rekonstrukce kultovního areálu z 9. století.

 

Popis česky: Objekt, odkrytý v rámci dlouhodobého archeologického výzkumu na prvním předhradí slovanské fortifikace, mohl být místem slovanských předkřesťanských kultů.

Kontaktní osoba: doc. PhDr. Pavel Kouřil, CSc.; 541 514 102; kouril@iabrno.cz

 

 

8.2 Raně novověké nálezové soubory z Pražského hradu

     Osmdesát pět let trvající archeologický výzkum nashromáždil na Pražském hradě kolekci souborů z raně novověkých jímek (16.-17. století). Pro detailní rozbor byl vybrán soubor 8 jímek z domů podél severní a západní strany III. nádvoří. Jejich nálezový obsah s důrazem na nálezy keramiky a skla byl konfrontován s rozborem pramenů písemných a ikonografických. Podařilo se prokázat, že jímky zaplňovala sociálně různorodá skupina osob, spojená s běžným hradním prostředím (kovář), členové svatovítské kapituly i osoby spjaté s císařským dvorem (císařský krejčí).

 

 

     Studie shrnují současný stav poznání pravěkého pěstování obilí na území dnešní ČR a srovnávají chronologický vývoj této oblasti se vývojem v okolních středoevropských zemích. Výsledky ukazují rámcovou shodu pozorovaných trendů (tj. první výskyt obilnin, trendy v pěstování různých druhů), i když s určitými lokálními specifiky.

Kontaktní osoba: D. Dreslerová; 257014354; dreslerova@arup.cas.cz

 

 

     Práce analyzuje výpověď osteozoologických nálezů z 90 sídlištních lokalit z Čech a Moravy datovaných do lengyelského období a eneolitu (souhrnně ca. 4700/4500-2200 BC). Celkem je analyzováno cca 70 tis. nálezů pocházejících z cca 600 kontextů. Na základě komplexně pojatého archeozoologického přístupu (zahrnujícího hodnocení kvantitativního podílu zvířecích druhů, charakteru lovu, věkové struktury domácích stád, patologií, korelační a shlukové analýzy aj.) vyvozuje soudy o ekonomické situaci v tomto časovém úseku. Zvláště se věnuje způsobům tzv. sekundárního využívání zvířat (na mléko, vlnu a práci), potažmo platnosti Sherrattova modelu „secondary products revolution“.

 

 

     V knize Bez výčitek… Genocida Čechů po atentátu na Reinharda Hendricha autor Vojtěch Kyncl analyzuje vzpomínky pachatelů a svědků válečných zločinů. Výsledky historických a kriminalistických studií útoku na Reinharda Heydricha v květnu 1942 nezodpověděly otázky desítky let trvajících sociálních, právních i transnacionálních rozepří ve střední Evropě. Pátrání po účastnících stanných soudů bylo zahájeno ihned po osvobození Československa v květnu roku 1945. Mnoho zločinců nikdy nebylo postaveno před soud, přestože jejich činy, identita i poválečný život byly známy policii na obou stranách železné opony. Jak hodnotili svoji minulost ti, kteří dostihli parašutisty, odvlekli stovky Čechů na popraviště a srovnali se zemí dvě české vesnice? Lze chování nacistů pochopit nebo dokonce vysvětlit v souvislostech nacistické vyhlazovací politiky? A co vlastně představuje hojně užívaný výraz „překonání minulosti“?

 

 

     Kniha Jaroslava Pánka Boemia e Italia nella metà del XVI secolo. Il viaggio della nobiltà boema a Genova nel 1551 e l'assimilazione della cultura italiana in Boemia vychází jako 1. svazek nově založené řady Českého historického ústavu v Římě Biblioteca dell´Istituto Storico Ceco di Roma.Výprava české šlechty do Janova roku 1551 neznamenala jediné osobní setkání české šlechty se společností a kulturou severní Itálie. Patřila však k důležitým impulsům k prohloubení zájmu o život tamní aristokracie a ke snaze o recepci a nápodobu tohoto stylu. Bližší poznání exponované části Evropy přispělo k pochopení souvislostí mezi vnitřními poměry v Čechách a na Moravě na jedné straně a velmocenskou politikou Habsburků na straně druhé. Dlouhodobé soužití početné skupiny mladých šlechticů ve zcela specifických podmínkách posílilo jejich osobní a politické sebevědomí. Řada oficiálních výprav do Itálie měla mnohostranný formativní účinek a zaujala tak významné místo v dějinách českého cestovatelství i utváření přímých kontaktů se zahraničím. Pro vůdčí aristokraty a pro desítky dalších šlechticů se stalo poznání Itálie samozřejmou součástí politického a kulturního vzdělávání.

 

 

     Kniha Jiřího Friedla Češi a Poláci na Těšínsku 1945–1949 poukazuje na skutečnost, že v českých zemích – konkrétně na Těšínsku – žili (a dodnes žijí) příslušníci polského etnika, kteří sice na jednu stranu byli podobně jako sudetští Němci obviňováni z neloajality k předválečnému Československu, ovšem zbavit se jich stejným způsobem jako německy mluvících obyvatel nebylo z řady důvodů možné. V této práci čtenář nalezne nejen podrobné vysvětlení příčin, proč Poláci nakonec v Československu zůstali, ale také rozbor všech důležitých událostí, které spoluutvářely vztahy mezi Čechy a Poláky na Těšínsku. Výklad zohledňuje také vliv poměru mezi oběma skupinami obyvatel na vnitropolitickou situaci a soupeření stran Národní fronty. Lze totiž konstatovat, že otázka těšínských Poláků se výrazně promítala do politického boje zejména mezi komunisty a národními socialisty.

Spolupracující subjekt: Conditio humana, o.s., Brno

 

 

     V centru studie stojí praxe udělování šlechtictví v habsburských Čechách a pruském Slezsku. Jaké cíle oba státy sledovaly svou nobilitační politikou? Dostávalo se tak určitým skupinám veřejného uznání, zatímco jiným skupinám bylo takové uznání odpíráno? Jaké předpoklady museli splňovat uchazeči o šlechtické tituly a jak se tyto předpoklady měnily během překotných společenských změn 19. století? Kniha jako první systematická komparace sociálních dějin habsburské monarchie a Pruska v 19. století ukazuje, jak a proč se v obou státech postupně vzdalovaly představy o roli a rekrutaci společenských elit a poskytuje zcela nové pohledy na vztah státu a společnosti během 19. století.

 

obálka publikace Kučera, R.: Staat, Adel und Elitenwandel. Die Adelsverleihungen in Schlesien und Böhmen 1806-1871 im Vergleich

 

Kontaktní osoba: Rudolf Kučera, kucera@mua.cas.cz

 

 

     Kolektivní dílo historiků z České republiky, Slovenska a Rakouska shrnuje dějiny novodobého českého parlamentarismu, přičemž odborný fundament spojuje s popularizačním přístupem. V úvodní studii zachycuje vývoj parlamentarismu v českých zemích v posledních sto padesáti letech, od počátku ústavnosti roku 1861 po naši přítomnost. Následující životopisné medailony představují všechny předsedy českých a československých zákonodárných sborů a vybrané české, českoněmecké a slovenské politiky, výrazně se uplatňující na parlamentní půdě v éře rakouské, respektive rakousko-uherské monarchie, Československé a České republiky.

 

obálka publikace Tváře našich parlamentů. 150 let parlamentarismu v českých zemích (1861–2011)

 

Kontaktní osoba: Josef Tomeš, tomes@mua.cas.cz  

 

     Publikace seznamuje čtenáře popularizující formou s iluminovanými rukopisy českého původu. Nejde o vyčerpávající syntézu, ale o úvod do problematiky pro široký okruh zájemců. Publikace se snaží přiblížit čtenáři rozsáhlé a různorodé bohatství české knižní malby co nejvšestranněji. Neomezuje se proto pouze na slohový vývoj, ale věnuje náležitou pozornost také otázkám ikonografickým, stejně jako ornamentálním motivům, heraldice, způsobu práce, donátorství apod. Práci s textem usnadňuje několik rejstříků, terminologický slovníček a přehled odborné literatury. Její nedílnou součástí je obsáhlá obrazová příloha.

Kontaktní osoba: Pavel Brodský, brodsky@mua.cas.cz

 

     Po čtyřech svazcích věnovaných historickým pražským městům (Starému Městu, Novému Městu, Malé Straně, Pražskému hradu a Hradčanům) následuje první ze dvou dílů umělecké topografie Prahy, pojednávajích o později připojených městech, obcích a osadách. Kromě velkého množství novodobých architektonických památek se i v těchto pražských čtvrtích nachází řada zajímavých staveb ze starších období (středověké kostely, areály klášterů, zámky, tvrze, usedlosti atd.).

 

Obálka publikace Vlček, P. (ed.): Umělecké památky Prahy, Velká Praha A–L

 

Kontaktní osoba: Prof. PhDr. Pavel Vlček, CSc., 221 183 548, vlcek@udu.cas.cz

 

     V ambitu pražského benediktinského kláštera Na Slovanech zvaného též Emauzy se zachoval rozsáhlý cyklus nástěnných maleb z doby Karla IV. Tyto malby, ač značně poničené, jsou pozoruhodné jak svým rozsahem a vysokou uměleckou kvalitou, tak složitou ikonografií. Právě rozbor obsahu Emauzského cyklu je hlavním tématem této knihy. Díky nedávno nalezenému středověkému popisu emauzských maleb je dnes možné zrekonstruovat prvotní rozpětí cyklu a pochopit jeho ideový program. Zjistilo se totiž, že malby nebyly původně pouze v ambitu, ale i v přilehlé kapli, kde se dokonce nacházely ty nejdůležitější výjevy. Cyklus byl inspirován středověkými spisy, které pomocí textu a obrazu uváděly čtenáře do dějin spásy. Základním principem tu byl tzv. typologický způsob biblické exegeze, v němž byly k událostem z Nového zákona přiřazovány starozákonní předobrazy. Malby v ambitu měly své zvláštní poslání, které zřejmě úzce souviselo s výjimečným postavením slovanského kláštera v koncepci Nového Města pražského. Očividně byly také spojeny se slavností Kopí a hřebů Páně, kterou pravidelně doprovázelo velkolepé ukazování svatých ostatků, pořádané na nedalekém novoměstském rynku. Emauzské malby tak kromě jedinečné reprezentace malířského umění Čech druhé poloviny 14. století umožňují nahlédnout i do kulturního a duchovního ovzduší Prahy za vlády císaře Karla IV.

 

Prezentace knihy Kateřiny Kubínové Emauzský cyklus(foto: Vlado Bohdan)

 

     Česko-německá publikace „Mnichov – Praha. Výtvarné umění mezi tradicí a modernou / München – Prag. Kunst zwischen Tradition und Moderne“ se zabývá vztahy mezi Mnichovem a Prahou v období 1830 do počátku 20. století a dokládá to na širokém rozpětí malířských, sochařských, grafických, fotografických a architektonických děl.

Spolupracující subjekt: Ústav pro dějiny umění FF UK

 

     Soubor studií publikovaných ve třech svazcích ediční řady Česká společnost po roce 1945 zkoumá širokou paletu témat spojených s proměnami a vývojem české společnosti během komunistického režimu. Jedna ze studií analyzuje politické, sociální a ekonomické proměny českého venkova během kolektivizace, ostatní se koncentrují na období normalizace. Zabývají se vztahem občanů k institucím režimu; postavením ženy v „socialistické společnosti“; situací dělnictva v kontextu pokusů o budování sociálního státu; způsoby, jimiž režim reguloval a manipuloval cestování na západ; případová studie o vývoji jednoho z nejdůležitějších průmyslových podniků – automobilky v Mladé Boleslavi.

 

     Publikace přináší analýzu a zhodnocení českého a slovenského komunismu; představuje český a slovenský komunismus a Komunistickou stranu Československa a její dceřinou slovenskou organizaci ve dvou základních časových a historických etapách. A to jako politické a sociální hnutí a jeho ideologii v období vzniku KSČ a jejího etablování na domácí politické scéně a v mezinárodním komunistickém hnutí. A také v období, kdy komunistická strana směřovala k násilnému převzetí absolutní moci a poté nastolila v Československu na čtyři desetiletí nedemokratický režim. Dějiny českého a slovenského komunismu představují nejen podstatnou a zároveň v mnoha ohledech tragickou část nedávné minulosti Československa, ale též dotvářely výrazně představu a poznání o komunismu jako systému a svébytném mezinárodním fenoménu zejména ve druhé polovině 20. století.

Spolupracující subjekt: Ústav pro studium totalitních režimů

Titulní list publikace Český a slovenský komunismus (1921-2011)

 

     Kniha je příspěvkem ke studiu mocensko-politického sytému v Československu v letech 1948-1960 a jejím cílem je zaznamenat hlavní úseky činnosti Národní fronty a proměny, jimiž ve sledovaném období procházela. Národní fronta ve své padesátileté historii prošla třemi zásadními změnami. Do politiky vstoupila jako mocensky významný faktor a nakonec skončila v postavení bezmocné instituce. Autor tuto cestu sleduje ve třech kapitolách: od formování Národní fronty jako koaličního seskupení politických stran přes vznik akčních výborů v únoru 1948 a jejich působení v politických čistkách na všech úrovních společenského a politického života v letech 1948–1949 až po postupný přechod Národní fronty do role převodové páky komunistické strany v 50. a 60. letech. Autor se věnuje i zvláštní – ale významné – funkci ústředí Národní fronty, které z její rozpočtové kapitoly přidělovalo finanční prostředky společenským organizacím a nekomunistickým stranám a kontrolovalo jejich využívání.

titulní list publikace Národní fronta 1948-1960