doc. PhDr. Pavel Janoušek, CSc. (Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. )

Věk: 53 let

Vzdělání:

VŠ (FF UK, 1975–1980)

Stáže:

1981–82 Ústav pro českou a světovou literaturu AV ČR

Aktuální působiště:
Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.
externí výuka na DAMU a FF UK

Vědní obor:

literární a divadelní věda

Významná ocenění: 

Cena Josefa Hlávky ve společenských vědách (2008) za Dějiny české literatury 1945–1989 I–IV

Publikace:
Odborné
Rozměry dramatu. Autorský subjekt a vývojové proměny poetiky českého meziválečného dramatu. Praha: Panorama 1989, 307 s.
Studie o dramatu. Drama jako literární fakt. Interní subjekt v dramatu. Čapkova poetika v dramatu a „nepovedené“ konce jeho her. Geneze norem (Poetika budovatelského dramatu). Praha: Ústav pro českou a světovou literaturu Akademie věd ČR – H & H 1993, 154 s.
Slovník českých spisovatelů od roku 1945. Díl 1, 2, Praha: Brána 1995, 1998 [hlavní redaktor], 551 s. a 791 s.
Dějiny české literatury 1945–1989, svazek I–IV (1945–1948). [hlavní redaktor a spoluautor], Praha: Academia 2007–2008, 432 s., 560 s., 688 s., 978 s.
Ivan Vyskočil a jeho neliteratura, Brno: Host 2009, 384 s.

Kulturní publicistika:
Time-out aneb Mé kritické pokusy, bláboly a omyly z let 1987–1999. Brno: Host 2001, 141 s.
Poslední súd aneb Můj život v kritice. [pod psed. BURDA, Alois], Olomouc: Votobia, 2001, 190 s.
Hravě i dravě. Kritikova abeceda, Praha: Academia 2009, 364 s.

Můj dosud nejvýznamnější počin v oblasti vědy:
To badatel nemůže rozhodnout sám, jediná studie se po čase může ukázat významnější než rozsáhlá kompendia lexikografická či literárně historická.

Co bych chtěl ve vědě dokázat:
Dopsat práci, která – se vší vážností – analyzuje myšlení o literatuře jako hru svého druhu. Napsat monografii o jedné z nejzajímavějších osobností české literatury a literární vědy posledních let, o svém, bohužel zemřelém, příteli Vladimíru Macurovi.

Projekt, na kterém teď pracuji:
Na základě rozsáhlých, čtyřsvazkových Dějin české literatury 1945–1989 s kolegy a kolegyněmi vytváříme přehlednou příručku „pro školu a dům“.

Další zajímavosti z profesní kariéry:
Jsem rád, že se pohybuji na pomezí literatury a divadla, protože mi to umožňuje vidět oba tyto své obory z poněkud jiného úhlu, než je v nich zvykem.

Nejvýznamnější objev v dějinách lidstva a proč:
Řeč, písmo a knihtisk, neboť to je prvopočátek všeho.

Vědec, kterého nejvíc obdivuji a proč:
Myslím, že obdivuji vědu jako přístup k životu, byť jsem si vědom jejích mezí. Jako studenta mne nejvíce ovlivnila Jaroslava Janáčková, z kolegů již zmíněný Vladimír Macura. Nicméně nemyslím, že bych měl jeden jediný vzor. Cítím spíše potřebu znát, co nejširší spektrum názorů a hledat si mezi nimi vlastní postoj.

V čem je hlavní přínos vědy pro společnost:
Věda dává lidské společnosti její „jistoty“, v případě oboru, v němž pracuji, spoluutváří její paměť. To považuji za velmi důležité. A ještě důležitější je, že ve vědě je každá tato jistota jen hypotézou, která musí být stále prověřována, znejišťována, relativizována, vyvracena a nahrazována novými hypotézami a paradigmaty.

Prognóza – co podle mě dokáže věda za příštích 50 let:
Svět jistě bude zaplaven novými možnostmi informačních a jiných technologií. Nadále však budou potřeba i ty obory lidského myšlení, které se budou ptát, zda se v tom neustálém komunikování neztrácí schopnost dorozumění o podstatném. Jiný příklad téhož: medicína jistě rozšíří své možnosti a získá možnost dále prodlužovat lidské životy – o to aktuálnější však bude otázka, co si má člověk a lidstvo s takto dlouhým životem počít.